Na počátku.
První zaznamenaný plán zobrazující stroj se vzduchovým polštářem byl
nakreslen švédským návrhářem a filozofem Emmanualem Swedenborgem v r.1716.
Podobalo se obrácenému malému člunu s kabinou pilota ve středu. Projekt
neměl dlouhé trvání a vznášedlo nebylo vůbec postaveno. Sám Schwedenborg si
brzy uvědomil, že zkonstruovat takový přístroj není krátkodobou záležitostí.
V padesátých letech Christopher Cockerell (později Sir Christopher),
britský rozhlasový technik začal spolupracovat s Jeanem Bertinem, který
pracoval na podobném výzkumu, a začali testovat různé varianty nafukovacích
polštářů. Cockerell, zatímco provozoval malou loděnici na Norfolku Broads
roku 1950, začal zkoumat použití vzduchového polštáře tak,aby se snížil
aerodynamický odpor. Tenká vrstva proudícího vzduchu zvedla vozidlo nad
povrch, ale umožnil i přistávání a couvání. Sestrojil vozidlo, na kterém se
dalo absolvovat i jednodenní cestování "na vzduchovém polštáři".
CHRISTOPHER COCKERELL (1910 - 1999)
Elektrotechnik a vynálezce Christopher Cockerell se narodil v roce 1910
nedaleko Cambridge. Už na základní škole se zajímal o stroje. Jeho prvým
pokusem byla "motorizace" matčina šicího stroje. Na univerzitě v Cambridgi
studoval strojařinu.A to už bylo otci víc než jasné,že nebude pokračovat v
jeho humanitních šlépějích. Po ukončení studia (1935) začal pracovat ve
společnosti Marconi, kde se zabýval radiovým spojením a bezdrátovou
technikou vůbec. Brzy následovala řada patentů.U Marconiho jich obdržel 36!
Jedním z jeho vynálezů byl také palubní kompas,využíván za II. světové
války. Začátkem 50.let minulého století opustil Marconiho společnost.Začal
se zabývat myšlenkou konstrukce dopravního prostředku, který by vyloučil
tření vody a vznášel se na vzduchovém polštáři. První model zhotovil z
konzervy pokrmu pro kočky, konzervy na kávu a vědra. Zařízení bylo poháněno
vysavačem. Za pozdější asi 60ti centimetrový model takovéhoto dopravního
zařízení obdržel patent. Pro svůj dopravní prostředek razil název
"vznášedlo". Skutečné vznášedlo vyrobil v roce 1959. 1. června s ním
překonal kanál La Manche. Vznášedlo bylo pro jednu osobu a dosahovalo
rychlosti 55 km/h. Způsobilo opravdovou senzaci. Později bylo zdokonaleno a
stalo se významným dopravním prostředkem tam, kde nejsou komunikace, neboť
snadno překonává vodní plochy i neupravenou souš. Za svůj vynález byl
povýšen do knížecího stavu a obdržel 150 000 liber. Z toho mu však po
zaplacení daní mnoho nezbylo. V roce 1967 byl zvolen do Královské
společnosti. Za svůj život obdržel více než 70 patentů. Zemřel ve věku 88
let, 1. června 1999, tj. v roce 40 výročí svého vznášedla.
|