Na počátku.

První zaznamenaný plán zobrazující stroj se vzduchovým polštářem byl nakreslen švédským návrhářem a filozofem Emmanualem Swedenborgem v r.1716. Podobalo se obrácenému malému člunu s kabinou pilota ve středu. Projekt neměl dlouhé trvání a vznášedlo nebylo vůbec postaveno. Sám Schwedenborg si brzy uvědomil, že zkonstruovat takový přístroj není krátkodobou záležitostí.

V padesátých letech Christopher Cockerell (později Sir Christopher), britský rozhlasový technik začal spolupracovat s Jeanem Bertinem, který pracoval na podobném výzkumu, a začali testovat různé varianty nafukovacích polštářů. Cockerell, zatímco provozoval malou loděnici na Norfolku Broads roku 1950, začal zkoumat použití vzduchového polštáře tak,aby se snížil aerodynamický odpor. Tenká vrstva proudícího vzduchu zvedla vozidlo nad povrch, ale umožnil i přistávání a couvání. Sestrojil vozidlo, na kterém se dalo absolvovat i jednodenní cestování "na vzduchovém polštáři".

CHRISTOPHER COCKERELL (1910 - 1999)

Elektrotechnik a vynálezce Christopher Cockerell se narodil v roce 1910 nedaleko Cambridge. Už na základní škole se zajímal o stroje. Jeho prvým pokusem byla "motorizace" matčina šicího stroje. Na univerzitě v Cambridgi studoval strojařinu.A to už bylo otci víc než jasné,že nebude pokračovat v jeho humanitních šlépějích. Po ukončení studia (1935) začal pracovat ve společnosti Marconi, kde se zabýval radiovým spojením a bezdrátovou technikou vůbec. Brzy následovala řada patentů.U Marconiho jich obdržel 36! Jedním z jeho vynálezů byl také palubní kompas,využíván za II. světové války. Začátkem 50.let minulého století opustil Marconiho společnost.Začal se zabývat myšlenkou konstrukce dopravního prostředku, který by vyloučil tření vody a vznášel se na vzduchovém polštáři. První model zhotovil z konzervy pokrmu pro kočky, konzervy na kávu a vědra. Zařízení bylo poháněno vysavačem. Za pozdější asi 60ti centimetrový model takovéhoto dopravního zařízení obdržel patent. Pro svůj dopravní prostředek razil název "vznášedlo". Skutečné vznášedlo vyrobil v roce 1959. 1. června s ním překonal kanál La Manche. Vznášedlo bylo pro jednu osobu a dosahovalo rychlosti 55 km/h. Způsobilo opravdovou senzaci. Později bylo zdokonaleno a stalo se významným dopravním prostředkem tam, kde nejsou komunikace, neboť snadno překonává vodní plochy i neupravenou souš. Za svůj vynález byl povýšen do knížecího stavu a obdržel 150 000 liber. Z toho mu však po zaplacení daní mnoho nezbylo. V roce 1967 byl zvolen do Královské společnosti. Za svůj život obdržel více než 70 patentů. Zemřel ve věku 88 let, 1. června 1999, tj. v roce 40 výročí svého vznášedla.